Praděd
sobota 7:20 18. únor 2012až 17:10 18.2.2012
Výprava s cílem dobýt nejvyšší horu Moravy a Slezska. Z domova jsme vyrazili o půl osmé. Jak jsme se dostávali blíž a blíž k drsným jesenickým horám, přibývalo sněhu. Naší výstupní stanicí byla Ovčárna. Přivítaly nás obří hromady bílého štěstí, které sahaly až ke střechám horských chat. Při cestě na Praděd jsme využili 'menších' svahů k bobování. Při pohledu na sněhové království jsme neodolali a zanořili se do hlubokého sněhu. Stačilo popojít pár metrů od hlavní cesty a bořili jsme se čím dál víc. Zabořit se do sněhu po krk, tak to se nám nepodaří každý den
A nebylo divu, na hřebenech Jeseníků bylo až 285 centimetrů sněhu a nemálo připadlo právě v posledních dnech... Naše cesta pokračovala dále po boku bežkařů až na horu nejvyšší. Výstup doprovázela bílá tma, ale pár desítek metrů před vrcholem vysvitlo sluníčko a z mlhy ze vynořila strašidelná silueta vysílače... Na vrcholu ve výšce 1492 metrů nad mořem jsme si odpočinuli, občerstvili se, zapsali do vrcholové knihy a to už nás čekal sestup zpět dolů. Vzhledem k tomu, že v posledních dnech napadlo až 70 cm nového sněhu a byl vyhlášen 4. stupeň lavinového nebezpečí, rozhodli jsme se pro klasický návrat na Ovčárnu. Po cestě jsme však opět neváhali vyzkoušet si pohyb v hlubokém sněhu. Že běhání ve dvou metrech sněhu není jednoduché jsme si ověřili v závodech 
Na čas jsme si také vyzkoušeli prohrabat se co nejhlouběji. A našich hornických dovedností jsme využili k výstavbě tunelu. Za hodinu ručního hrabošení jsme vyhrabali dvě takřka 2 metry hluboké díry... K jejich propojení zbývalo málo, avšak odjezd autobusu se blížil a tak jsme pokračovali dál na Ovčárnu. Na horské chatě jsme ještě stačili vypít čaje a NEhurá ze sněhového království. Ani se nám nechtělo věřit, když nás v Krnově přivítala jen nevábná sněhová břečka...
A nebylo divu, na hřebenech Jeseníků bylo až 285 centimetrů sněhu a nemálo připadlo právě v posledních dnech... Naše cesta pokračovala dále po boku bežkařů až na horu nejvyšší. Výstup doprovázela bílá tma, ale pár desítek metrů před vrcholem vysvitlo sluníčko a z mlhy ze vynořila strašidelná silueta vysílače... Na vrcholu ve výšce 1492 metrů nad mořem jsme si odpočinuli, občerstvili se, zapsali do vrcholové knihy a to už nás čekal sestup zpět dolů. Vzhledem k tomu, že v posledních dnech napadlo až 70 cm nového sněhu a byl vyhlášen 4. stupeň lavinového nebezpečí, rozhodli jsme se pro klasický návrat na Ovčárnu. Po cestě jsme však opět neváhali vyzkoušet si pohyb v hlubokém sněhu. Že běhání ve dvou metrech sněhu není jednoduché jsme si ověřili v závodech Na čas jsme si také vyzkoušeli prohrabat se co nejhlouběji. A našich hornických dovedností jsme využili k výstavbě tunelu. Za hodinu ručního hrabošení jsme vyhrabali dvě takřka 2 metry hluboké díry... K jejich propojení zbývalo málo, avšak odjezd autobusu se blížil a tak jsme pokračovali dál na Ovčárnu. Na horské chatě jsme ještě stačili vypít čaje a NEhurá ze sněhového království. Ani se nám nechtělo věřit, když nás v Krnově přivítala jen nevábná sněhová břečka...
gratuluji zejména nejmladším účastníkům tedy Mirkovi (Slimáčkovi) a Lasičce k pokoření nejvyšší hory na celé Moravě.
a kdyby jsme asi strčili nejmladší do závěje zahučeli by tam nejméně 3x
. Škoda, že se našim "krtkům - tunelářům" nepodařil vykopat ten tunel ve sněhu. Zato se jim během 5 minut podařilo dostat do hloubky přes 2 metry.
![;]](/_css/smiles/6.gif ";]")
. Cajík je samozřejmost. Díky máma Mirková
První odvážlivec na výpravu z řad mladších 
![:]](/_css/smiles/17.gif ":]")
