Dušičky
pondělí 2. listopadu 2015 od 16:00 do 19:30
Procházeli jste se někdy hřbitovem, na kterém nikdo z vašich blízkých neleží?
Jen tak, pro ten pocit přiblížit se těm, kteří nás nosili v srdci a již zde nejsou mezi námi. Pro ten pocit přiblížit se těm, které jste my nosili v srdci? Ale k jejich náhrobku nás v tu chvíli dělí vzdálenost, která se dá jen stěží překonat?
Jsme na posvátném místě – na hřbitově, třeba jen proto, že chceme mezi hřbitovními zdmi nasát trochu té smuteční atmosféry a připomenout si okamžiky, které už odvál čas, ale pořád ve vzpomínkách hřejí tak nějak laskavě?
Zamotáme se do davu v den „dušičkový„, a nikdo nekouká, kterým směrem míří naše kroky.
Potichu kráčíme od brány dlouhou pěšinou mezi řadami naparáděných a opečovávaných hrobů až k zadní hřbitovní zdi, tam cesta končí, už není tak hezky dlážděná a vchází do světa ticha a zapomenutých náhrobních desek lidských duší, které už nejspíš nikomu léta nechybí , zde leží děti, rodiče možná jejich již zemřeli, rodiče možná již z této Země odešli, nebo je někde odvál čas.
A dušičky dětí v maličkých hrobech s oprýskanými náhrobky. Potichu leží a čekají, zda alespoň v tento den si někdo vzpomene zda alespoň v tento den jim rozsvítí světýlko.
Tradice uctívání památky zesnulých má na našem území kořeny již v dobách předkřesťanských. Kult památky vašich blízkých zesnulých si uctěte právě tak, jak je vám to příjemné. Prostě si jenom vzpomeňte!
Z akce
nejdřív jsme si vyrobili dušičkové věnečky
pak jsme si přečetli pohádku o holčičce, která byla příliš hodná pro tento svět
zazpívali jsme si písničku o dušičkách
vyrobili si podzimní svítilničky
a nakonec jsme odešli na hřbitov potěšit dušičky malých dětiček, které odešly příliš brzy. Věnovali jsme jim vlastnoručně vyrobené věnečky a světýlka s našich svítilniček, aby jsme je potěšili.
