Velká Fatra
pátek 13:25 5. květen 2023až 18:15 8.5.2023
Výprava na skautskou chatu na pomezí národních parků Velká Fatra a Nízké Tatry.
PÁTEK
Sešli jsme se na hlavním nádraží a vyrazili do Ostravy. Při čekání na přípojný vlak v parku před svinovským nádražím jsme náhodou potkali Fájného
. Seznámili jsme se také s hrou Dungeons & Dragons (D&D) 
, která nás následně provázela po celou akci. Během dlouhé cesty si každý z nás vybral a vyladil svou vlastní postavu - elfskou kouzelnici a bojovníka, hobitího druida, lidského hraničáře a zloděje a trpasličího řemeslníka. Na chatu jsme dorazili po deváté hodině večerní a po ubytování jsme se se vrhli na první etapu hry D&D.
SOBOTA
Vstávali jsme o půl šesté a po snídani a rozcvičce jsme se přesunuli na autobus do Podsuché. Za přibližně půl hodiny jsme dorazili do Starých Hor (478 m n. m.). Pohodlná lesní cesta se brzy změnila v úzkou strmou pěšinu. Po desáté hodině se před námi objevila majestátní Majerova skála (1283 m n. m), na které jsme se vydatně občerstvili. Otevřel se nám odtud výhled zejména na hřeben Velké Fatry. Po krátkém strmém sestupu do sedla jsme zahájili závěrečný výstup po horských loukách s kvetoucím šafránem na hlavní hřeben. Cestou jsme minuli zchátralou sedačkovou lanovku, která naposledy vozila cestující před 30 lety. Naše cesta vedla po Velkofatranské magistrále až na vrchol Krížné, třetího nejvyššího vrcholu (1574 m n. m.). Až na vojenský vysílač na vrcholu jsme se nacházeli zcela mimo civilizaci - všude okolo jen hluboké, nekonečné fatranské lesy a v dálce hřeben Nízkých Tater. Z květnového slunečného počasí jsme se symbolicky posunuli až do října a listopadu. Nejprve lehké mrholení, které se následně změnilo v déšť a nad Fatru sestoupila místy neprostupná hmla! Stezka se vinula po travnatém hřebeni až na druhý nejvyšší vrchol - Frčkov (1586 m n. m.) a následně na vrchol nejvyšší - Ostredok (1596 m n. m.). Za zpěvu slovenské hymny (nad Fatrou se ale naštěstí neblýskalo) jsme pokračovali po stezce divočinou. Nastala zima. Před námi se objevilo rozsáhlé sněhové pole a za ním skaliska Suchého vrchu (1550 m n. m). Suchý vrch tedy nebyl vůbec suchý, ale to nám na náladě neubralo - právě naopak - sněhové podmínky byly ideální pro (ne)plánované klouzání, válení sudů a další skotačení - tuto příležitost nejvíce využilo duo Serjoža & Bahnan. Posledním kopečkem na trase byly Chyžky - za nimi už následoval strmý sešup až do Liptovských Revúc, kde se konečně vrátilo jaro. Sestup byl nejen strmý, ale místy i velmi bahnitý - Bahnan opětovně stvrdil svou přezdívku, až hrozilo, že nebude připuštěn k přepravě veřejnými hromadnými prostředky. Naštěstí se při čekání na autobus vše podařilo (přiměřeně) vyřešit. Autobus nás dovezl do Liptovské Osady, odkud nás čekaly ještě poslední tři kilometry na chatu. Dobrodružství ale ještě nekončilo. Po převlečení a uvaření večeře jsme se vrhli na další etapu hry D&D - v hlubokých lesích na nás číhala spousta goblinů a řada dalších nástrah... Za sobotu jsme zvládli celkem 26 km s převýšením téměř 1300 metrů.
NEDĚLE
V neděli jsme vstávali (až) v sedm ráno. Ranní program byl odpočinkový - hry před chatou a další etapa D&D. Na výlet jsme se vydali až o půl jedenácté. Autobus nás dovezl do Bieleho Potoka, odkud nás čekal výšlap do unikátně dochované vesnice Vlkolínec, která je součastí Světového kulturního dědictví UNESCO. Z Vlkolínce jsme pokračovali ještě dalších 360 výškových metrů po velmi strmé stezce, po které však někteří (zvláště Lumír) běželi jako by to snad ani žádný kopec nebyl. Po cestě i na samotném vrcholu Sidorovo (1099 m n. m.) byly četné skalní vyhlídky s výhledy nejen na zasněžené Nízké a Západní Tatry. Ze Sidorova jsme postupovali sešupem po úzkém hřebenu na Velkou skálu, mohutné dolomitové bradlo - opět s nádhernými kruhovými výhledy na Fatru i Tatry. Pěšina nás následně přivedla až do Ružomberoka, kde jsme doplnili zásoby v místním Tescu. Po příjezdu do Podsuché někteří ještě překypovali energií, a tak jsme se vydali k Brankovskému vodopádu, který je se svou výškou 55 metrů nejvyšším vodopádem v národním parku Nízké Tatry. Je obdivuhodné, že Serjoža během dvou velkých skautských výprav setřepal veškeré své obavy z výšek... Po příchodu na chatu jsme si připravili večeři. Večer byl opět ve znamení naší mise v dračáku. Za neděli jsme urazili 17 km.
PONDĚLÍ
V pondělí ráno jsme nejprve pustili do balení a úklidu chaty. Po závěrečné etapě ve hře Dungeons & Dragons, ve které se nám podařilo porazit všechny nepřátele a naopak zachránit své přátele, jsme se vydali na autobus. V Ružomberoku jsme se ještě před dlouhou cestou posilnili pizzou. Následně jsme chytře zvolili dřívější spoj z Ružomberoka a tak bezpečně zvládli přestoupit na náš vlak EuroCity v Žilině, který odjel na minutu přesně. Naše EC sice nabralo po cestě značné zpoždění z "důvodu" "zvýšené frekvence cestujících", ale díky sprintu v Ostravě jsme přípojný vlak zdárně stihli a do Krnova dorazili dle plánu v 18:15.
FOTOGALERIE Z AKCE
Zaplaceno ZÁLOHA: Šerpa, Sušenka, Bertik, Honza, Bahnan, Kleopatra, Mišák, Lumpík, Serjoža
Doplatek na Fatru: zálohy z tábora (2300,-), Sušenka, Bertík, Honza a 1000,- Šerpa, 2000,- Bahnan
PÁTEK
Sešli jsme se na hlavním nádraží a vyrazili do Ostravy. Při čekání na přípojný vlak v parku před svinovským nádražím jsme náhodou potkali Fájného
. Seznámili jsme se také s hrou Dungeons & Dragons (D&D) , která nás následně provázela po celou akci. Během dlouhé cesty si každý z nás vybral a vyladil svou vlastní postavu - elfskou kouzelnici a bojovníka, hobitího druida, lidského hraničáře a zloděje a trpasličího řemeslníka. Na chatu jsme dorazili po deváté hodině večerní a po ubytování jsme se se vrhli na první etapu hry D&D. SOBOTA
Vstávali jsme o půl šesté a po snídani a rozcvičce jsme se přesunuli na autobus do Podsuché. Za přibližně půl hodiny jsme dorazili do Starých Hor (478 m n. m.). Pohodlná lesní cesta se brzy změnila v úzkou strmou pěšinu. Po desáté hodině se před námi objevila majestátní Majerova skála (1283 m n. m), na které jsme se vydatně občerstvili. Otevřel se nám odtud výhled zejména na hřeben Velké Fatry. Po krátkém strmém sestupu do sedla jsme zahájili závěrečný výstup po horských loukách s kvetoucím šafránem na hlavní hřeben. Cestou jsme minuli zchátralou sedačkovou lanovku, která naposledy vozila cestující před 30 lety. Naše cesta vedla po Velkofatranské magistrále až na vrchol Krížné, třetího nejvyššího vrcholu (1574 m n. m.). Až na vojenský vysílač na vrcholu jsme se nacházeli zcela mimo civilizaci - všude okolo jen hluboké, nekonečné fatranské lesy a v dálce hřeben Nízkých Tater. Z květnového slunečného počasí jsme se symbolicky posunuli až do října a listopadu. Nejprve lehké mrholení, které se následně změnilo v déšť a nad Fatru sestoupila místy neprostupná hmla! Stezka se vinula po travnatém hřebeni až na druhý nejvyšší vrchol - Frčkov (1586 m n. m.) a následně na vrchol nejvyšší - Ostredok (1596 m n. m.). Za zpěvu slovenské hymny (nad Fatrou se ale naštěstí neblýskalo) jsme pokračovali po stezce divočinou. Nastala zima. Před námi se objevilo rozsáhlé sněhové pole a za ním skaliska Suchého vrchu (1550 m n. m). Suchý vrch tedy nebyl vůbec suchý, ale to nám na náladě neubralo - právě naopak - sněhové podmínky byly ideální pro (ne)plánované klouzání, válení sudů a další skotačení - tuto příležitost nejvíce využilo duo Serjoža & Bahnan. Posledním kopečkem na trase byly Chyžky - za nimi už následoval strmý sešup až do Liptovských Revúc, kde se konečně vrátilo jaro. Sestup byl nejen strmý, ale místy i velmi bahnitý - Bahnan opětovně stvrdil svou přezdívku, až hrozilo, že nebude připuštěn k přepravě veřejnými hromadnými prostředky. Naštěstí se při čekání na autobus vše podařilo (přiměřeně) vyřešit. Autobus nás dovezl do Liptovské Osady, odkud nás čekaly ještě poslední tři kilometry na chatu. Dobrodružství ale ještě nekončilo. Po převlečení a uvaření večeře jsme se vrhli na další etapu hry D&D - v hlubokých lesích na nás číhala spousta goblinů a řada dalších nástrah... Za sobotu jsme zvládli celkem 26 km s převýšením téměř 1300 metrů.
NEDĚLE
V neděli jsme vstávali (až) v sedm ráno. Ranní program byl odpočinkový - hry před chatou a další etapa D&D. Na výlet jsme se vydali až o půl jedenácté. Autobus nás dovezl do Bieleho Potoka, odkud nás čekal výšlap do unikátně dochované vesnice Vlkolínec, která je součastí Světového kulturního dědictví UNESCO. Z Vlkolínce jsme pokračovali ještě dalších 360 výškových metrů po velmi strmé stezce, po které však někteří (zvláště Lumír
) běželi jako by to snad ani žádný kopec nebyl. Po cestě i na samotném vrcholu Sidorovo (1099 m n. m.) byly četné skalní vyhlídky s výhledy nejen na zasněžené Nízké a Západní Tatry. Ze Sidorova jsme postupovali sešupem po úzkém hřebenu na Velkou skálu, mohutné dolomitové bradlo - opět s nádhernými kruhovými výhledy na Fatru i Tatry. Pěšina nás následně přivedla až do Ružomberoka, kde jsme doplnili zásoby v místním Tescu. Po příjezdu do Podsuché někteří ještě překypovali energií, a tak jsme se vydali k Brankovskému vodopádu, který je se svou výškou 55 metrů nejvyšším vodopádem v národním parku Nízké Tatry. Je obdivuhodné, že Serjoža během dvou velkých skautských výprav setřepal veškeré své obavy z výšek... Po příchodu na chatu jsme si připravili večeři. Večer byl opět ve znamení naší mise v dračáku. Za neděli jsme urazili 17 km.PONDĚLÍ
V pondělí ráno jsme nejprve pustili do balení a úklidu chaty. Po závěrečné etapě ve hře Dungeons & Dragons, ve které se nám podařilo porazit všechny nepřátele a naopak zachránit své přátele
, jsme se vydali na autobus. V Ružomberoku jsme se ještě před dlouhou cestou posilnili pizzou. Následně jsme chytře zvolili dřívější spoj z Ružomberoka a tak bezpečně zvládli přestoupit na náš vlak EuroCity v Žilině, který odjel na minutu přesně. Naše EC sice nabralo po cestě značné zpoždění z "důvodu" "zvýšené frekvence cestujících", ale díky sprintu v Ostravě jsme přípojný vlak zdárně stihli a do Krnova dorazili dle plánu v 18:15. FOTOGALERIE Z AKCE
Zaplaceno ZÁLOHA: Šerpa, Sušenka, Bertik, Honza, Bahnan, Kleopatra, Mišák, Lumpík, Serjoža
Doplatek na Fatru: zálohy z tábora (2300,-), Sušenka, Bertík, Honza a 1000,- Šerpa, 2000,- Bahnan
