Zpěvník

Jarek Nohavica » Kometa

  1. AmiSpatřil jsem kometu, oblohou letěla, chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela,
    Dmizmizela jako laň G7u lesa v remízku, Cv očích mi zbylo jen E7pár žlutých penízků.
    AmiPenízky ukryl jsem do hlíny pod dubem, až príšte přiletí, my už tu nebudem,
    Dmimy už tu nebudem, G7ach, pýcho marnivá, Cspatřil jsem kometu, E7chtěl jsem jí zazpívat.

R.   AmiO vodě, o trávě, Dmio lese, G7o smrti, se kterou smířit Cnejde se,E7
Amio lásce, o zradě, Dmio světě E7a o všech lidech, co kdy žili na téhle Amiplanetě.

  1. Na hvězdném nádraží cinkají vagóny, pan Kepler rozepsal nebeské zákony,
    hledal, až nalezl v hvězdárských triedrech tajemství, která teď neseme na bedrech.
    Velká a odvěká tajemství přírody, že jenom z člověka človek se narodí,
    že kořen s větvemi ve strom se spojuje krev našich nadějí vesmírem putuje.

R.   Na, na, na...

  1. Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf z pod rukou umělce, který už nežije,
    šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat, marnost mne vysvlékla celého donaha.
    Jak socha Davida z bílého mramoru stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru,
    až příšte přiletí, ach, pýcho marnivá, my už tu nebudem, ale jiný jí zazpívá.

R.   O vodě, o trávě, o lese, o smrti, se kterou smířit nejde se.
O vodě, o trávě, o lese, bude to písnička o nás a kometě.